Architekt Petr Janda za studio Brainwork říká: „Projekt budovaný 10 let jsme spoluiniciovali v roce 2009 jako programové a architektonické oživení pražské náplavky, historicky koncipované jako přístaviště a překladiště materiálu. V době našeho vstupu byl prostor opuštěný po povodni v roce 2002 a oficiálně pronajímaný pro parkování. Postupnou obsahovou aktivací jsme dosáhli dnes již legendárního kulturně společenského oživení a následně architektonické kultivace. Rozsáhlé území je v součtu dlouhé 4 km a rozkládá se na třech pražských nábřežích – Rašínově, Hořejším a Dvořákově.

Dokončená první fáze je největší porevoluční pražskou investicí do veřejného prostoru, první svého druhu a sociokulturního přesahu. Koncentrovala se na rekonstrukci 20 prostor kobek v nábřežní zdi (dříve čapadel ledu a skladů). Nevytváří klasické interiéry, pracuje s logikou definující kobky jako zálivy vnějšího prostoru s maximálním kontaktem s náplavkou a řekou. Budou sloužit jako kavárny, ateliéry, galerie a veřejné WC s modulární diverzitou a vybavením dle každého nájemce. Vrací se do nich většina provozovatelů, kteří fenomén náplavky spoluvytvářeli. Zásahy jsou řešeny jako symbiotické splynutí s původní architekturou nábřežní zdi, do které přirozeně vrůstají a akupunkturou drobného měřítka znovuvytváří monumentální celek.

Na Rašínově nábřeží je 6 kobek přístupných eliptickými pivotovými okny z organického skla o tloušťce 7 cm a průměru 5,5 m. 14 kobek na Hořejším nábřeží má ocelové skulpturální dveře. Povrchy jsou betonové pískované s litou podlahou, vložené prvky z potitanovaného černého plechu. Vzduchotechnika s rekuperací a vytápěním podlah umožňuje spolu s infrazářiči celoroční provoz. Kobky jsou bezbariérové s mobilními protipovodňovými lamelami. Další fáze řeší mobiliář, plovoucí lázně, lodní terminál a dokončení zbylých kobek.